Edita Fefe

V Severní Osetii spatřili horského ducha: „Horský duch je optická iluze, při které stín člověka je promítnut na povrch husté mlhy nebo oblaku v opačné směru od Slunce. Silueta, připomínající éterickou postavu, je často obklopena jasnými barevnými koncentrickými kruhy (duha, ta je všude kolem nás), nazývanými glórie. Stín je schopen náhle měnit svůj tvar, chaoticky se posouvat nebo měnit proporce, a to i za podmínek naprosté imobility člověka. Důvodem je neustálý pohyb vzdušných hmot, kolísání mlhy a proměnlivá hustota oblak, což vytváří iluzi samostatného pohybu ducha.“